20.03.2013 21:09

Vítání jara v Třebíči.

 

Aneb nepovedené zahánění zimy.

V pátek 15. 3. jsme se v nebývale hojném počtu sešli u sokolovny, dokonce o jednoho člena navíc, který se přihlásil po uzávěrce, nu což, plánování je těžké.

Kolíci zastoupeni bratry Frýberty, bratry Vlachy, sourozenci Koláčnými, Dadáky, Kryštofem, Oliverem,  Duchem, Jindřichem, Edou, Petrou, Eliškou, Sárou a Fínou vyrazili vlakem do Třebíče. Cesta uběhla rychle, dobrovolné - doprovodné vozidlo bylo na místě a ubytování v pořádku. Všichni Kolíci pomohli vynosit věci z auta a díky tomu, že velcí si nesli svoje věci z Brna sami, to byla lehká práce.

Před spaním jsme pojedli zásoby z domova, využili něco málo ze stovky deskových her klubovny a odehráli několik zápasů ve stolním fotbale, kdy jsme zapomněli i na výkony naší reprezentace.

 Až na jeden žaludeční problém noc proběhla v klidu.  Snídaně z maminčiných buchet byla úžasná.  Jen Oliver stále reklamoval, že nemá tu svoji.  V neděli osádka prvního doprovodného vozidla potvrdila: nekecal! Je v mražáku a sníme ji na schůzce.

Po snídani jsme vyrazili na výlet do lesa a na pěkném místě se rozhodli uvařit oběd. Velice mile překvapil kuchařský team ve složení:

Fína, Anička, Sára, Adélka, Eliška, Šámot, který s minimální pomocí uvařil první, velmi chutně a vše snědl ,  v pohodě si k tomu upekl hady z těsta. A ukázkově po sobě uklidil ohniště. Ostatní komentovat nebudu, neb se nechci rozčilovat. Za zmínku ale stojí poznámka Mojmíra, kdy na pokus Irči o pochvalu a ochutnání, reagoval slovy:“ dospělí nežrat“. To potěší a hned máme chuť jim s láskou vařit večeři.

Díky pěknému počasí jsme opustili snahu o zlepšení slabé pochodové kondice Kolíků a raději zamířili na nejbližší louku si zahrát pár her.

Bylo to fajn až do okamžiku, než jsme se stali svědky pokusu o sestrovraždu. Lukáš i přes jasně daná pravidla hry a důrazné upozornění co se nesmí, nepochopitelně Adélce v běhu schválně nastavil nohu. Nechť jsou mu slzy, sestřin obličej, kalhoty od bláta a zkažená hra pro ostatní varováním do budoucna. Škoda mohli jsme dát ještě jedno kolo.

Po návratu na základnu jsme se pokoušeli pobavit hrou v kuličky, bohužel nadšení kolíčků zkazil Kryštof prohlášením, že on   hrát nebude, aby nepřišel o kuličky, které od nás dostal. Reakce na nabídku,  ať mi místo toho pomůže s večeří, byla negativní. Po večeři dobrovolníci umyli nádobí a na večerním posezení jsme vše probrali s očekáváním dne dalšího.

Druhá noc proběhla bez zádrhelů, ráno jsme si zabalili nejnutnější věci a z 12ti zbylých svršků patřilo 7 Edovi, 4 Jindřichovi, zbylá ponožka nenašla majitele. Dopoledne se vyrazilo do historické části města za poznáním památek, hra s vycházkou spojená byla zajímavá, poučná a ještě v odpoledním klidu kladně rozebírána. Dobalení, úklid a cesta domů byla pro šikovné Kolíky už jen rutinní záležitost, ve vlaku byla pohoda a svačina dostačující.

Na cestě po Jundrově k sokolovně se po několikáté projevil Jindřichův temperament a po jeho typickém žduchnutí jen zázrakem nezanechal jeden z kolíčků svůj chrup na kovovém zábradlí.

Zázrak bylo i samotné počasí, které nám přálo, ale vítání jara se nepovedlo, neboť v pondělí napadl sníh, večer zkolabovala MHd a já musel jít do Jundrova pěšky.

Frantuš

 

—————

Zpět