02.10.2013 23:12

Výprava do Popůvek 27. - 29. 9. 2013

 

Díky předpovědi počasí došlo před výpravou k hromadnému odhlašování, nakonec k odjezdu po schůzce svolilo 8 rodičů a pustili Aničku, Sáru, Adélku, Henryho, Mojmíra, Davida, Lukáše, Kryštofa a Jirku stanovat. Posledně jmenovaný, byl ještě hodinu a půl před odjezdem nezvěstný a hledaný policií. Ke štěstí rodičů byl včas nalezen v peřiňáku pod duchnami spokojeně spící.

Kolíčci si dali batožiny k Irči do auta, Kolíci na záda, vyzvedli jsme chlupatého člena výpravy a vyrazili směr Popůvky. Na zahradu rodiny Lipkových jsme se dostali až za tmy. Stany jsme postavili s pomocí svitu baterek, jen ta Jirkova byla velmi zesláblá, zřejmě dlouhým pobytem pod duchnami. Ráno nás probudilo sluníčko, zahřála rozcvička, posilnily buchty a čaj. Na zimu si nikdo nestěžoval a +3 °C se tvářily jako přijatelné. Po několika hrách v zahradě a nejbližším lese jsme se rozdělili na malé a velké a pustili s do vaření na ohni. To už bylo teplo na krátký rukáv. Zeleninový kotlík neboli hodně hustá polévka chutnala všem a zbyla i na první večeři pro odpůrce Františkových skvělých buchtiček s vanilkovým krémem.

Někteří si dokonce uvařili hruško-jablečný kompot. Odpolední hry nás prověřili jak známe zásady první pomoci a naši zdatnost v běhu a střílení papírových koulí. Oblíbili jsme si taky hru Hutututu. Druhou večeři si každý připravil na ohni sám a dle své chuti. K výběru byl buřt, rohlík, sýr, cibule a jablko, od ohně se nikomu nechtělo a proto jsme vynechali večerní hru s bludičkami. Kolíci se do svých pelechů ukládali podle vlastního uvážení a docela brzo, ve 21:15 už bylo slyšet jen pravidelné oddechování.

V neděli se Kolíkům mimořádně moc vstávat nechtělo, budíček chvilku před osmou byl tak akorát, abychom vše stihli. Opět si nikdo nestěžoval na zimu, jen již jmenovaný člen výpravy tvrdil, že se dokonce i zpotil. Je to možné, kombinace spacáku do -20C a kvalitní bundička jistě udělali tepelný komfort jako v peříňáku. Po snídani a sbalení spacáků jsme si zahráli super hru o poznávání a určování místa kostí v těle. Obzvlášť mne pobavilo umístění cedulky „holeň“ na místě, kde Sáře začínají růst nohy (viz. Fotodokumentace na rajčeti). Autor tohoto umístění Mojmír si zcela zjevně spletl fotbalový termín nakopnutí holeně s nakopnutím Františka pro zlobivé Kolíky. Ale jinak procento úspěšnosti bylo obdivuhodné. Také se posádkám „sanitek“ podařilo rozluštit mnoho chytrých rad jak zachránit život. Svoji důležitou roli měl v náročném terénu řidič, doktor i sestra.

Po výtečném obědě jsme dobalili a vyrazili na cestu k domovu. Malá komplikace nastala tím, že Irči odmítlo spolupráci doprovodné vozidlo a ne a ne nastartovat. Jen díky obětavosti tatínka Kryštofa se tento problém vyřešil a všichni jsme se sešli zdrávi a spokojeni doma v Jundrově. Tato výprava byla plna pohody, veselosti a kamarádství v nádherném podzimním slunci při neustálém padaní žaludů.

Jak by řekl klasik: když prší v lese žaludy, nemusíme se bát nudy, té hrozné obludy!

—————

Zpět