21.04.2013 00:00

Nejhodnější výprava na Mercedesku

Po minulé „zlobivé“ výpravě v Třebíči jsem já (a ani František) neměla moc náladu na další činnost s Kolíky. Navíc bylo přihlášených 23 dětí, což je na dva amatéry až dost. Ale měli jsme to v plánu, chatu domluvenou, tak přece to neodpískáme jen kvůli blbé náladě, ne? V den odjezdu se nás sešlo 17 + 2, tak už to vypadalo optimističtěji. Cesta začínala deštivě, vlakem to ubíhalo rychle a 2km pěšky jsme zvládli všichni hravě. Více však bloudil doprovodný vůz.  Chata Mercedes je významná skautská základna poblíž Ski areálu Nové Město na Moravě s dlouholetou historií. Vešli jsme se tak akorát. Večer proběhlo seznámení s divokými šelmami. Tak jsme se dozvěděli mnoho věcí o medvědovi, vlkovi a kočkovitých šelmách jako je tygr a rys.

Ráno jsme začali jako obvykle rozcvičkou a určováním zvířat na plazy, ryby, savce, hmyz apod. Po luxusních buchtách (DÍKY!), jsme hráli hru s potravní pyramidou a taky hledali zvířecí rodinky v terénu. Pak již nastal čas připravit si na ohni jídlo. Tři družstva se snažila, co to šlo, nikdo nebrblal, nehádal se, každý přiložil ruku k dílu. To se mi moc líbilo.

Po odpoledním klidu stráveném v lese jsme se vydali hledat stopy velkých šelem. Vůbec to nebylo jednoduché. Na běžeckém okruhu ještě stály rolby a na mnoha místech ležel sníh. Cesty se změnily v potoky a stoupání na Bílou horu bylo fyzicky náročné. Neméně náročný byl i test o zvířatech. Po Fanoušových boloňských nudlích jsme strávili večer přípravou jídla na druhý den. Kluci krájeli a skládali do pekáče uvařené brambory, které jim naloupaly holky. Ty se spolu s Vojtěškou (=Vojta v dívčím obležení) věnovaly výrobě karamelových muffin. Obojí dopadlo na 1***. Tak příjemný den, plný nadšení a pomoci od druhých bych si přála na každé výpravě i schůzce.

Nedělní balení bylo zase na jedničku. Odměnou nám byly výborné muffiny k snídani. Úklid proběhl hladce a rychle. Jó, když všichni pomohou, jde to perfektně. Pak jsme si mohli až do svačiny užívat lesní bojovku s přebíjením kámen-nůžky-papír. Ještě jsme poznávali stopy, stavěli lesní domečky, sbírali kuličky z kuličkovky nebo hráli na schovku a už jsme se mohli vydat na cestu do Brna. Byla to chvilka. Na nádraží jsme poobědvali francouzské zapečené brambory a za nedlouho se rozcházeli u sokolovny. Opravdu a bez přehánění, toto byla nejpohodovější a nejhodnější výprava, co pamatuji. Tondo, Lukine, Duchu, Tome, Šámote, Vojto, Jirko, Kryštofe, Olivere, Mojmíre, Henry, Fíno, Aničko, Eliško,  Peťo, Achlenko, Haničko, DÍKY!

—————

Zpět