17.04.2010 00:00

Malá výprava na Velkou Babu

 

S velkou účastí

 

Naše jarní výprava začala zajímavě, ještě 8 minut před plánovaným srazem jsme byli 3, Anička dostala strach, že pojedeme bez Kolíků a Irča to taky nestihne. Najednou kde se vzalo, tu se vzalo a už je nás 10, kupují se jízdenky a chystá se přesun na autobus. Na poslední chvíli, 6 min. před odjezdem, přichvátá Alenka (Chvátilová), ale ouha, bez batůžku. Někde se asi stala chyba. Naštěstí přichází záchranná akce ve stylu filmových zápletek a Petřin tatínek svým vozidlem batůžek přiváží. Myslím si, že nejmenovaný závodní jezdec F1 stáje Mercedes, by zůstal minimálně o kolo zpět. Ve víru těchto událostí jsme si málem nevšimli, že k nám přibyl ještě Blesk.

Po dvou přestupech a několika čurání jsme dorazili do Jinačovic v sestavě: Anička, Tonda, Skokan, Duch, Petra, Mojmírek, Alenka, Vojta, Blesk, Šárka, Kryštof, Michal, Franta a Irča.

 

Mohli jsme zahájit výstup na Velkou Babu, Irča vymyslela po cestě pozorování přírody pomocí lupy a hru na kradení kolíčků. Díky tomu nastalo vražedné pochodové tempo, nevím jak jsme ty 2km za 2 hodiny zvládli, neboť jsem měl pocit, že co 2 kroky stojíme.

 

 

 

Na Babě jsme dali svačinu, snažili se zapamatovat co patří do lékárničky, zahráli schovku, na slepou bábu a pozorovali veškerou flóru a faunu. Na další přesun jsme do čela skupiny zvolili 4-letou Aničku s Vojtem. I tempo nasazené nejmladší členkou výpravy, bylo pro některé kolíky po celý zbytek dne velký problém. Mojmírkovi hlášky typu : to chce trénovat apod. nikoho již nepřekvapí.

Na druhém odpočívadle na rozcestí U obrázku jsme si kromě další sváči  zahráli hru na myslivce (sbírání obrázků zvířátek, jejich určování atd) a oblíbenou slepou bábu, holky zdobily stromy svými oblečky. Díky Vojtovi jsme se však málem vraceli stejnou cestou, ještě že Mojmírek prohlásil, že tudy už jsme šli. Vzhledem nechuti normální chůze 3 Kolíků jsme definitivně vzdali pokus o uvaření polévky, neboť časový harmonogram je neúprosný a Skokanova sestra má v 16:00 představení ve Svratce.

 

Následný výstup na Medlánecký kopec jsme schvácenou Alenku v růžových terénních tepláčcích vytlačili. Pohodovou cestu z kopce nám vylepšil Duch větou „to je zajímavé, poprvé bez maminky a vůbec ji nepotřebuji“.

Nejvíc pádů a odřených kolen měla Šárka, z výrazem otřelých akčních hrdinů bez mrknutí oka nedala najevo známku bolesti.

 

 

Návrat do Jundrova proběhl jak jinak bez problémů, Skokan stihl představení a Alenka nás na Sokolovně překvapila prudkými pohyby a dokonce i během.

 

Na tábor máme ještě co trénovat

—————

Zpět