17.04.2011 00:00

Babí lom

 

Historicky první společná výprava Kolíků a Kolíčků.

Kolíčci (Anička, Eliška, Jindřich, Henry, Daník, Jirka, Sára, Adélka, Lucka) a početný doprovod z řad rodičů se sešli v sobotu 17.4.v Jundrově společně s Kolíky (Petra, Šárka, Blesk, Tonda, Mojmír, Fína, Tom, Kryštof, Ondra) s Františkem.

IDOSem jsme se přesunuli do Vranova a odtud hurá na Babí lom. Z taktických důvodů jsme se rozdělili na dvě samostatné jednotky, neboť vliv zkušených Kolíků, na lumpáren neznalé Kolíčky, by mohl být pro začátek katastrofální. Všichni byli poučeni o nebezpečných Lelcích, kvůli kterým se v nedalekých Lelekovicích koná mistrovství světa v chytání Lelků. Protože jich pár uteklo a hrozilo přemnožení, museli je Kolíčci cestou pochytat a tím zachránit lidstvo před leností. Dařilo se jim výtečně a Kolíkům byli neustále v patách.

Někteří Kolíčci cestou svačili každou i sebekratší zastávku, ale u Lelkovadla jsme posvačili vydatně. Společně si zahráli pár her, u kterých bylo třeba myslet, rychle utíkat nebo spolupracovat ve dvojici a pokračovali dál.

 

Krásnou cestu přes skály k rozhledně v nadmořské výšce 521 m jsme si všichni užili, jen Šárka zjistila, že hlavou skálu neprorazí a na památku si odnesla slušný šrám.

Těsně před rozhlednou jsme narazili na focení opravdivé modelky, což byl nevětší zážitek pro Aničku, která o namalované paní a křesílku se šminkami zasněně mluvila i před spaním.

Protože byl skalnatý terén pro mladší opravdu technicky náročný, opět jsme se rozdělili. Starší se od rozhledny vrátili, aby znovu prolezli skalnaté útvary a vzali to směrem na Kuřim, mladší pomalu a v klidu do České na vlak. Kryštof mne neustále bombardoval dotazem „ už jsme 6 x svačili, tak kdy už bude oběd, nebo aspoň polívka?“, marně jsem tomu milému chlapci vysvětloval, že v celé oblasti je bohužel přísný zákaz rozdělávání ohně. Blesk se naopak snažil vysvětlit mně, že nám nemůže stačit, jelikož v batohu nese těžký kámen. S přibývajícími kilometry se pochlapil a držel se ode mne v bezpečné vzdálenosti vpředu, naopak brzdou svižného pochodu se stali Tonda, Tom a Petra, kteří na dotaz, zdali se od Lelků nenakazili, odvětili: že větší hloupost ještě neslyšeli a brblat nepřestanou, protože jim to pomáhá.

S poznámkami typu „já už neujdu ani metr“ a podobně jsme dorazili k vlaku, jako mávnutí kouzelného proutku fungoval podaný bonbon a z brblů se opět stali Kolíci plní energie a s hláškami „ to nebyla žádná výprava, ale vycházka pro mrňata“, jsme se v Jundrově rozloučili.

 

—————

Zpět